Hybridní týmy jsou dnes standardem.
Interní a externí vývojáři spolupracují napříč projekty i produkty.
Otázka, která rozhoduje o tom, zda takový model přináší rychlost nebo chaos, je ale jednoduchá:
Kdo o čem rozhoduje?
Když není jasné vlastnictví, zpomaluje se postup.
Když je odpovědnost rozostřená, trpí kvalita.
A když nejsou vyjasněna rozhodovací práva, vzniká tření místo dynamiky.
1️⃣ Ownership není totéž co podíl na práci
Mnoho týmů zaměňuje účast na řešení za jeho vlastnictví.
Na jedné funkcionalitě může pracovat více lidí.
Ale výsledek musí mít jasného vlastníka.
Ownership znamená dlouhodobou odpovědnost, konzistenci architektury a konečné ručení za kvalitu.
Bez něj se tým sice posunuje, ale nikdo ve skutečností neřídí směr.
2️⃣ Odpovědnost musí být explicitní
Hybridní prostředí rychle odhalí nejasnosti.
Kdo vlastní architekturu?
Kdo rozhoduje o technických kompromisech?
Kdo má poslední slovo v prioritizaci?
Pokud jsou tyto otázky ponechány na „přirozeném vývoji“, vzniká napětí.
Jasně definovaná odpovědnost snižuje koordinační náklady a zkracuje rozhodovací cykly.
A právě to je zdroj rychlosti.
3️⃣ Rozhodovací práva určují tempo
Hybridní týmy většinou nezpomaluje nedostatek kompetencí.
Zpomaluje je váhání.
Rozhodnutí putují mezi interní a externí částí týmu.
Nikdo si není jistý, kdo má finální slovo.
Výkonné týmy mají jasně definované hranice:
- Co lze rozhodnout autonomně?
- Co vyžaduje konzultaci?
- Co je nutné eskalovat?
Jasná rozhodovací práva eliminují zdržení. A zdržení je nepřítelem rychlosti.
Odpovědnost leadershipu
V hybridních týmech není role leadershipu o kontrole.
Je o nastavení struktury.
Definovat ownership.
Zviditelnit odpovědnost.
Sladit pravomoci s odpovědností.
Hybridní tým chaos nevytváří.
Jen ho velmi rychle odhalí.
A právě struktura rozhoduje o tom, zda spolupráce přinese řízenou rychlost nebo organizační pnutí.

